Lidská geneze

Po dovršení sedmdesátého roku svého života nabyl Vilém Flusser dojmu, že dosáhl zralosti, jež ho opravňuje k tomu, aby sepsal to, co sám nazývá sumou.

Tehdy ještě netušil, že tato suma se podivnou souhrou okolností stane i jeho nedokončenou filosofickou závětí.

Kdo se však začte do díla Lidská geneze, byť by se jednalo o svátečního návštěvníka Flusserových textů, po chvíli zjistí, že se ocitl v myšlenkové krajině, které vévodí svěžest a originalita výpovědi. Dílo Lidská geneze sice zůstalo nedokončeno, ale i z toho, co se zachovalo, je zřejmé, že se rozhodně nejedná o žádný souhrn Flusserova myšlení. Snaha dostat se až za slova, která mnohdy matou a odvádějí od toho podstatného, získává nový myšlenkový terén. Flusserův svérázný smysl pro ironii a nadsázku obléká slova do překvapivých kostýmů tak, aby vyhovovala jeho odhalování jednotlivých kroků geneze člověka. Slova, jakými jsou například upřímnost a povstání, se tak ocitají v kontextu, v jakém bychom je stěží očekávali.

Přestože jsme dle Flussera uprostřed kulturní krize, je text, jenž hodlá poodhalovat pozapomenuté kořeny lidské existence, zároveň výzvou ke smíchu, protože ochota brát některé skutečnosti vážně může být příčinou čehosi tak překvapivého, že čtenáři nic jiného než úsměv nezbyde. Že se mnohdy bude jednat o smích, který až zamrazí, není třeba ani svátečnímu čtenáři Flusserových textů připomínat.

napsal

Vilém Flusser

Myslitel, který se svému rodnému Česku vzdálil natolik, že se stal slavnějším v zahraničí než doma. Možná i proto dnes stojí za to jeho dílo znovu objevovat v češtině. Narodil se v Praze roku 1920 do židovské rodiny. Už od dětství žil v několika světech najednou – mezi češtinou, němčinou a hebrejskou tradicí. Když v březnu 1939 vstoupili do Prahy nacisté, rozhodl se uprchnout. Nejprve do Londýna, odkud jej osud zavál až do daleké Brazílie. Jeho rodina, která zůstala v Evropě, byla nacisty vyvražděna. Jaký vliv má na člověka vědomí, že ztratil vše, co bylo jeho domovem? Brazílie se stala místem, kde Flusser začal znovu hledat sám sebe i svůj jazyk. Píše eseje, přemýšlí o komunikaci, o technických obrazech, o tom, jak mluvíme a jak spolu rozumíme. V São Paulu vyučuje filosofii komunikace – téma, které se stává jeho životním. Na evropské scéně se jeho jméno objevuje až od poloviny osmdesátých let, když začínají vycházet jeho knihy psané německy. Brzy jsou překládány do dalších jazyků a Flusser získává uznání jako originální hlas moderní filosofie. Dnes si český čtenář může sáhnout po jeho knihách jako [Za filosofii fotografie](https://www.databazeknih.cz/knihy/za-filosofii-fotografie-187860), [Do univerza technických obrazů](https://www.databazeknih.cz/knihy/za-filosofii-fotografie-187860), [Jazyk a skutečnost](https://www.databazeknih.cz/knihy/jazyk-a-skutecnost-233263), Moc obrazu či [Příběh ďábla](https://www.databazeknih.cz/knihy/pribeh-dabla-494779). Nakladatelství Přestupní stanice navíc ve spolupráci s Flusserovou rodinou v São Paulu odhaluje i texty, které v češtině dosud chyběly. Od roku 2018 tak vycházejí zásadní díla, například [Postdějiny](https://www.knihyprestupnistanice.cz/autor/vilem-flusser/:~:text=Flusserovy%20texty%20jako-,Postd%C4%9Bjiny,-%2C%20Od%20subjektu), [Od subjektu k projektu](/od-subjektu-k-projektu) či [Lidská geneze](/lidska-geneze). Možná je právě teď ta chvíle, kdy se Vilém Flusser vrací zpět domů – do českého jazyka a do myslí čtenářů, kteří v jeho textech hledají nejen odpovědi, ale i nové otázky.

Petr Babka

Petr Bláha

Jakub Skalák

Hynek Tippelt

Jiří Floriančič