Theodor Lessing

Myslitel Theodor Lessing patří k těm postavám, jejichž životní osud je pevně svázán s dramaty 20. století. Narodil se roku 1872 v Hannoveru v židovské rodině a své příjmení Lewy změnil na Lessing na počest osvícenského spisovatele Gottholda Efraima Lessinga. Vyrůstal v německo-židovském prostředí, studoval medicínu, filosofii a psychologii a brzy se stal kritickým hlasem své doby.

Lessing byl filosof, novinář a esejista, ovlivněný Nietzschem a Afrikanem Spirem. Jeho vlastní směr nazýval „aktivismus“ – filozofii činu, odpor k iluzím o smyslu dějin a kritický pohled na politiku i společnost. Proslul knihou Židovská sebenenávist (1930), v níž se zamýšlel nad fenoménem vnitřní asimilace a sebekritiky židovské identity.

Byl to myslitel nepohodlný: kritizoval válku, nacionalismus, ale i německého prezidenta Hindenburga, kterého nazýval „nulou“. Jako novinář přispíval do pražského listu Prager Tagblatt, hlásil se k pacifismu, sionismu a demokracii. Založil i Společnost proti hluku – zdánlivě okrajovou, ale symbolickou iniciativu, která ukazovala, že moderní doba drtí člověka nejen politikou, ale i každodenním chaosem.

Po nástupu Hitlera v roce 1933 prchal do Československa, které mu připadalo jako prostor svobody. Usadil se v Mariánských Lázních, ale ani zde nebyl v bezpečí. 30. srpna 1933 na něj spáchali atentát henleinovci; o den později zemřel. Na jeho hrobě stojí epitaf: „První oběť fašismu v ČSR.“

Lessingovo dílo, mezi které patří Hluk – Proti hlučnosti našeho života, Filozofie jako čin, Schopenhauer, Wagner, Nietzsche či studie o vrahovi Fritzi Haarmannovi, zůstává dokumentem odvahy kritického ducha. Byl to myslitel, který – podobně jako Flusser – překročil hranice své domoviny a stal se součástí evropského i světového rozhovoru o smyslu kultury, dějin a odpovědnosti.