Karl Spitteler

Carl Spitteler se narodil roku 1845 v Liestalu. Už od mládí cítil, že jeho cesta povede jinam než přál otec – ne k právu či teologii, ale k literatuře a poezii. V básních i próze hledal jazyk, který by spojil mytický patos s moderním světem. Jeho život byl nenápadný, o to silnější je jeho dílo.

Roku 1881 vydal pod pseudonymem Carl Felix Tandem své první velké dílo Prométheus a Epimétheus – moderní verzi antického mýtu. Prométheus je zde outsider, samostatný duch, který se nebojí vzdoru, ani když je vyhnán ze společnosti. „Fantazie je nejkrásnější dcera pravdy,“ napsal Spitteler – a právě tato fantazie dává hrdinovi sílu postavit se zlu.

Spitteler nebyl jen básník mýtů, ale i pronikavý esejista a kritik. Psal fejetony, recenze i satirické texty, které se trefovaly do literárního provozu i lidských slabostí. Jeho próza Imago (1906) prozradila psychologickou hloubku a oslovila i zakladatele psychoanalýzy. Monumentální epos Olympischer Frühling (1900–1905), více než dvacet tisíc veršů inspirovaných řeckou mytologií, mu nakonec v roce 1919 přinesl Nobelovu cenu za literaturu – stal se tak jediným Švýcarem, který ji kdy získal.

Spitteler byl obdivován i svými současníky: Nietzsche v jeho Prométheovi slyšel ozvěnu Zarathustry, Romain Rolland zase tvrdil, že překlad do francouzštiny by byl „největším darem francouzskému národu“. Přitom zůstával stranou literárních mód, věrný své vizi básníka, který připomíná, že kultura stojí a padá s odvahou jednotlivce.

Zemřel roku 1924 v Luzernu, ale jeho hlas nezmizel. Jeho básně, eseje i povídky stále vybízejí k dialogu o smyslu společnosti, individuality i krásy.

Český čtenář má nyní jedinečnou možnost objevovat Spittelerův svět prostřednictvím knihy Prométheus a Epimétheus – básnického eposu, který stojí na prahu moderny, u kolébky Nietzscheho Zarathustry, a přitom otevírá nadčasovou otázku: co znamená být člověkem proti proudu doby?