Martin Buber

Martin Buber se narodil roku 1878 ve Vídni, ale dětství prožil u prarodičů v Haliči, kde ho obklopovala živá židovská tradice. Už tehdy si osvojil lásku k jazykům a příběhům, která později formovala jeho dílo. Studoval filosofii, literaturu i psychologii a v mládí se zapojil do sionistického hnutí. Brzy však našel vlastní cestu: hledání dialogu mezi lidmi, kulturami a vírami.

Jeho nejslavnější kniha Já a Ty (1923) patří k základním dílům moderní filosofie. Buber v ní ukazuje, že člověk se stává plně sebou teprve ve vztahu k druhému – v okamžiku, kdy říká „Ty“. Tento dialogický princip ovlivnil filosofii, pedagogiku i teologii 20. století a dodnes inspiruje k hledání opravdového setkání.

Vedle filosofie byl také vypravěčem židovských legend, které dokázal převést do moderního jazyka Evropy. Jeho převyprávěné příběhy ukazují svět, kde se mystika prolíná s každodenním životem, a přibližují duchovní dědictví východoevropských Židů širšímu čtenářskému publiku.

Společně s Franzem Rosenzweigem vytvořil novou německou překladovou verzi Bible. Nesnažil se jen o filologickou přesnost, ale o zachycení rytmu a hloubky hebrejského originálu, aby se text stal živou řečí, nikoli pouhou literární památkou.

Po nástupu nacismu byl roku 1938 nucen odejít do Palestiny. V Jeruzalémě působil jako profesor antropologie a sociologie a zasazoval se o soužití Židů a Arabů. Věřil, že budoucnost je možná jen v dialogu a že skutečné porozumění je základem smíření. Jeho životní postoje nejlépe vyjadřuje vlastní věta: „Celý skutečný život je setkání.“

Buber byl několikrát nominován na Nobelovu cenu, získal prestižní ocenění za literaturu a mír a stal se symbolem humanistického myšlení 20. století.