Přestupní stanice

Prométheus Spitteler

Karl Spitteler

Prométheus Spitteler
„Extramundánní“ básník, tvůrce eposů, básní a povídek, esejista a znalec hudby Karl Spitteler (1845 až 1924), dodnes jediný švýcarský nositel Nobelovy ceny za literaturu, je v Čechách zcela neznámou postavou. Petr Babka jej v objemném svazku obsáhle představuje takřka ve všech žánrech.

Na prvním místě je zde mohutná epická skladba Prométheus a Epimétheus. Tento epos stál u kolébky Nietzscheho Zarathustry. Proto kniha obsahuje i překlad všech zmínek o Spittelerovi v Nietzscheho dopisech, což spolu se Spittelerovým letákem Mé styky s Nietzschem a jeho „posudky“, tj. recenzemi Nietzscheho díla nastiňuje pozoruhodný příběh vztahu dvou spřízněných myslitelů a spisovatelů. Následuje kniha Pravda se směje, soubor vtipných a mnohdy břitkých esejů, studií, poznámek a satirických hříček na literární, hudební i obecně lidská témata. S dalšími eseji z dobových časopisů je jich celkem 99. Na ukázku dalších žánrů jsou zde tři povídky a řada básní.

Je to kniha určená ke čtení, v jehož průběhu vyvstává čtenáři i autorův život. Je prostoupena subjektivními úvody a dodatky překladatele, který nezakrývá, že právě on vybral autora i texty k překladu. Uvádí čtenáře též do svého světa a tu a tam mu připomíná nadčasovost Spittelerových úvah.

Kniha objevuje pro českou kulturu neprávem opomněného autora velké výrazové síly a předkládá první český překlad Prométhea a Epiméthea, velkého a svérázného básnického díla, o němž Romain Rolland v roce 1925 řekl, že jeho překlad do francouzštiny bude největším darem francouzskému národu.

Karl Spitteler
Carl Spitteler se narodil roku 1845 v Liestalu. Už od mládí cítil, že jeho cesta povede jinam než přál otec – ne k právu či teologii, ale k literatuře a poezii. V básních i próze hledal jazyk, který by spojil mytický patos s moderním světem. Jeho život byl nenápadný, o to silnější je jeho dílo. Roku 1881 vydal pod pseudonymem Carl Felix Tandem své první velké dílo Prométheus a Epimétheus – moderní verzi antického mýtu. Prométheus je zde outsider, samostatný duch, který se nebojí vzdoru, ani když je vyhnán ze společnosti. „Fantazie je nejkrásnější dcera pravdy,“ napsal Spitteler – a právě tato fantazie dává hrdinovi sílu postavit se zlu. Spitteler nebyl jen básník mýtů, ale i pronikavý esejista a kritik. Psal fejetony, recenze i satirické texty, které se trefovaly do literárního provozu i lidských slabostí. Jeho próza Imago (1906) prozradila psychologickou hloubku a oslovila i zakladatele psychoanalýzy. Monumentální epos Olympischer Frühling (1900–1905), více než dvacet tisíc veršů inspirovaných řeckou mytologií, mu nakonec v roce 1919 přinesl Nobelovu cenu za literaturu – stal se tak jediným Švýcarem, který ji kdy získal. Spitteler byl obdivován i svými současníky: Nietzsche v jeho Prométheovi slyšel ozvěnu Zarathustry, Romain Rolland zase tvrdil, že překlad do francouzštiny by byl „největším darem francouzskému národu“. Přitom zůstával stranou literárních mód, věrný své vizi básníka, který připomíná, že kultura stojí a padá s odvahou jednotlivce. Zemřel roku 1924 v Luzernu, ale jeho hlas nezmizel. Jeho básně, eseje i povídky stále vybízejí k dialogu o smyslu společnosti, individuality i krásy. Český čtenář má nyní jedinečnou možnost objevovat Spittelerův svět prostřednictvím knihy [Prométheus a Epimétheus](/knihy/prometheus-spitteler) – básnického eposu, který stojí na prahu moderny, u kolébky Nietzscheho Zarathustry, a přitom otevírá nadčasovou otázku: co znamená být člověkem proti proudu doby?

Další knihy pro filosofy